Biomatky

Aby jste si nemysleli, nic proti zdejším matkám. To vůbec. Jen to byl trošku šok oproti tomu, na co jsem byla zvyklá ve Španělsku.
Tam je to totiž úplně naopak. Nemají terénní kočárky, ale vyzdobená vozidla pro děti, které vypadají jak když jedou v neděli do kostela. Dá se to pochopit. Na španělském hřišti není písek, není se kde umazat, holčičky mají šaticky a lakovky, ve vlasech mašle, matky podpatky a ověšené šperky jsou jak na fiestu i ve všední den. Žádná nosítka, šátky..
Proto jsem po příjezdu sem byla trošku všude za exota. Né že bych byla úplná španělská matka, ale tady to bylo úplně naopak. Špinavé unudlané děti ve vlněných overalech plazící se ve všude přítomném písku na hřišti, žádné plastové prolézačky, ale vše že dřeva a děsně eko. Dítě bylo chvíli vyděšené že se umazalo, ale zvyklo si rychle. Taky mi přišlo trošku panika vůči sluníčku, my dorazili osmahlý už v červnu a dítě mělo na vlasech kvalitní melír od moře a sluníčka. Tady čím víc dítě zakrytý, tím líp.
Taky jídlo. Španělský obchod nezná bio. Tam je asi Bio všechno i bez nápisu, nebo nevím, nikdo to nějak neřešil. Tady jsou na to celý oddělení, celý obchody, obchodní domy se sekcema Bio a eko a vegan a já nevím co ještě. Jídlo, hadry, kosmetika.. vše musí být správné pro vývoj, správně materiály (ve Španělsku záleželo jen na tom, aby to dobře vypadalo), certifikované a já nevím co.
Taky tady není obvyklé sahat nebo mluvit na cizí deti na hřišti. Spadne li vedle vás dítě, nechte ho ležet, teda pokud vidíte, že to přežilo. Ve Španělsku se k němu seběhne půl hřiště, lidi vám sahají na dítě běžně, chválí vám jak máte dítě hezké. Tady se to nějak nenosí. Ale já je stejně chytám, vysazuju ty malé unudlánky na houpačku když o to prosí a zatím mi to prochází..

Tak zase příště
Adios!